Pribeh guildy

Byl vlahý jarní večer a v podlesí fangornu se procházela úctyhodně vzhlížející trpaslice, nebyla to už žádná mladice a pocházela z řádu trpasličích kněží a léčitelů. Jmenovala se Jizvička.
Když náhle od lesa zazněli ženské výkřiky a drsný smích. Jizvička nijak nestála o problémy ale zvědavost jí nedala začala se plížit za hlasy. Z toho co uviděla se jí udělalo nevolno, skupina asi pěti skřetů lynčovali mladou dívku tmavé pleti. Byla břichem přitisknutá ke stromu a ruce měla svázané.
Co chvíli ji skřet přetáhnul klackem nebo píchl nožem do slabin, Jizvička se na hrůznou scenérii dívala jen chvíli a poté se chopila svého palcátu který nosila stále při sobě.
Vyšla ze stínu a rozběhla se ke skřetům. Ti si jejího příchodu všimnuly až když jeden padl s roztříštěnou lebkou k zemi.
Po dvou dalších dobře mířených ranách padl druhý skřet a ostatní se rozutekli pryč. Poté se trpaslice chopila nože a odřízla dívku. Ta padla k patě stromu.
Jizvička se sklonila a když dívce odhrnula vlasy z obličeje zalapala po dechu, byl to skurut-hai, ale přitom v sobě měla víc lidského než je u této rasy zvykem. V kněžce nastal vnitřní souboj, má nechat toto zlé stvoření na pospas a ušetřit tak někomu ránu a nebo ji ošetřit a dozvědět se něco víc o útoku.
Nakonec vyhrál soucit. Kněžka věděla že do civilizace ji vzít nemůže. A tak postavila na příhodném místě stan a skurutku do něj uložila. Po tři dny se o ni starala a ošetřovala ji. Po celou tu dobu ležela ona neznámá v bezvědomí.
Až za úsvitu čtvrtého dne se probudila. Jizvička opodál kouřila dýmku a četla si vetchý svitek. Když dívka zpozorovala trpaslici tak se polekala a dala se na útěk. Jizvička tento pokus po bavil, věděla že s takto rozsáhlými zranění daleko neuteče. Pomalu zhasila dýmku, zabalila svitek do koženého pouzdra a vydala se směrem kde skurutka utekla. Netrvalo ani deset minut a našla ji opřenou o strom těžce dýchající. Bylo ji jí líto, měla výraz zvířete zahnaného do kouta.
„To sem si mohla myslet, jste nevděčná rasa. Ve dne v noci se tu o tebe starám a ty mi chceš hned pláchnout bez slova díků.“ Na skurutce bylo vidět že se po těchto slovech uklidnila. Nešťastnice se poté zmohla na jediné slovo. „vodu.“
Jizvička se dobrosrdečně usmála a podala jí plný vak. „Můžeš mi nyní vysvětlit proč tě ti skřeti mučili?“ .
Chvíli to skurutce trvalo ale nakonec se rozpovídala o svých úmyslech. Jizvičce vylíčila že se jako malá nedobrovolně stala členkou loupeživé bandy skřetů a zlých lidí.
Od útlého věku byla nucena zabíjet a okrádat pocestné a její odměnou bylo jen pravidelné bití a znásilňování, nakonec se však rozhodla utéct.
Naneštěstí si toho členové gangu všimnuli a nakonec ji dohonili a přivázali ke stromu.
„A tady jsem se do toho vložila já, už chápu.“ Povzdechla Jizvička.
„Máš štěstí holka, nemám vás skřety nijak v lásce ale poznám když někdo lže a tvůj příběh je pravdivý.“
Několik dní s dívkou bydlela v lese dokud se skurutka nezotavila a nebyla připravena na dlouhou cestu.
Vezmu tě nyní do svého domu a postarám se aby na tebe byl celý gondor pyšný a přijmul tě mezi sebe.
Od této chvíle uplynulo již mnoho let a ze skurutky která si později dala jméno Gillony se stal bojovník a odpůrce mordoru kterému se Jizvička nemohla rovnat. Gillony založila spolek na počest trpasličiny přísahy jménem Pýcha(Pride). A že mohl být gondor na co pyšný.